Stálá prodejní výstava malíře Jaroslava Verise (1900-1983) z jeho pozůstalosti.
Malíř prezidentů
Jaroslav Veris, vlastním jménem Jaroslav Zamazal, se narodil 10. 7. 1900 ve Vsetíně, v rodině známého lékaře. Po studiu na gymnáziu odešel na pražskou Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesorů J. Preislera, V. Nechleby a u profesora Krattnera.
V roce 1924 odešel přes Mnichov do Paříže, kde se přihlásil ke studiu na Academie Julien. Příchod a pobyt v Paříži dvacátých let zásadním způsobem ovlivnil jeho celoživotní tvorbu i názory. Kromě života v Paříži ho okouzlila také svojí malebností a světelností francouzská krajina. Pařížské období a vůbec období 20. a 30. let je časem cest do Španělska, Itálie a do Holandska, ale je i chvílemi, kdy do kapsy je velice hluboko. A je to také období významných setkávání a kontaktů s různými osobnostmi jako s M. Chagallem nebo Fr. Kupkou, do jehož ateliéru dochází. Je tu blízké přátelství s malíři jako Toyen, Fr. Muzikou, O. Kubínem, později se Zd. Burianem, velvyslancem Dr. Osuským. Setkává se s prezidentem T. G. Masarykem (portrétuje Charlottu Masarykovou), Dr. E. Benešem (zakoupil obraz Pont Royal v Paříži), JUDr. E. Háchou a T. Baťou (zakoupili akty žen).
V Paříži měl r. 1928 samostatnou výstavu ve světoznámé Galerii Bernheim Jeune s úvodem Louise Cheronneta.
Stal se členem Podzimního salonu (1929) a Salonu nezávislých umělců.
Později se zúčastnil mezinárodní výstavy v Montrealu a Erfurtu.
Z významných výstav v Československu jsou to např. výstavy r. 1927 v Topičově salonu (soubor 63 obrazů z Paříže), r. 1928 v Brně (s úvodem přítele Arno Nováka), r. 1930 v Aventinské Mansardě v Praze, r. 1932 v galerii Dr. Hugo Feigla, r. 1935 ve Východoslovenském Muzeu v Košicích.
Dále vystavoval v Moravské Ostravě, v Hradci Králové, v Olomouci.
Nacistická okupace v roce 1939 a II. světová válka definitivně ukončuje toto období.
V koncentračním táboře mu umírá žena (pocházela z významné židovské rodiny Meislů), on sám je také zatčen a v letech 1944-1945 uvězněn v koncentračním táboře Klettendorf u Vratislavi. S několika vězni využívá chaosu v táboře před blížící se frontou a utíká. V Čechách je opět zatčen a je uvězněn v Terezíně. („Přinutili mě, abych tam esesákům přemalovával čísla na autech“).
Po válce byl za odbojovou činnost ve II. světové válce vyznamenán dekretem prezidenta republiky. Převrat v roce 1948 mu uzavírá možnost kontaktů s Francií železnou oponou. V padesátých letech pocítí ideologicky motivované zneuznání své tvorby. Pracuje na divadelních výpravách pro divadla v Praze (Nové divadlo Oldřicha Nového, se kterým se spřátelil a Hudební divadlo v Karlíně), Plzni, Olomouci, Brně. Od šedesátých let se častěji vyskytuje v Sázavě. V roce 1966 mu umírá druhá žena. Žení se potřetí a narodí se mu syn Jaroslav – Kiku.
V sedmdesátých letech pracuje na souboru dřevěných plastik. Jeho výstavní činnost je i nyní poměrně velká. Má velkou, téměř celoživotní výstavu v Galerii bratří Čapků v Praze v roce 1974. S přibývajícím stářím se hlásí i zdravotní problémy. Nejhůře je postižen slábnoucím zrakem. Na podzim 1983 malíř Jaroslav Veris umírá v Kutnohorské nemocnici. V jedné věci byl osud k němu přece jen milosrdný. Nedožil se, naštěstí, smrti svého jediného syna, na kterém tolik lpěl, a který zahynul při automobilové nehodě o čtyři roky později.
Ve Verisově tvorbě nalezneme jak prvky akademické výuky v duchu 19. století, tak ovlivnění holandskou malbou 17. století. Krátce se objevuje vliv Barbizonské školy a G. Couberta, v Paříži pak vliv impresionismu, kubismu, prochází obdobím surrealismu a abstrakce.
Ve své malbě zůstává věrný poetice a lyričnosti. Jeho malba opěvuje líbeznost klasické krajiny, ženské krásy, jemnou křehkost květin, které podává v malebných kompozicích.
Důmyslně prokomponovaná barevně harmonická zátiší podélného formátu, jsou pro něho typická, že mohou nést označení jako verisovská zátiší. Barevnou harmonií se zvláštním důrazem na vyváženost kompozičního celku v jakési melodičnosti se zabývá v abstraktní malbě. Tuto tendenci lze již pozorovat i v jiných obdobích, z nichž surrealistické je tím nejnápadnějším.
V malbě se Jaroslav Veris dopracoval vlastního malířského projevu, rozpoznatelného na první pohled. Jeho malířské dílo někdy až vyvolává dojem, jakoby v něm chtěl na konci druhého tisíciletí zahrnout celých tisíc let ve své rozmanitosti. Kdo viděl jeho kresby, mohl se podivovat jemnosti a preciznosti, s jakou byly provedeny. Jeho malířská technika je složitá, jediné místo na obraze neponechával náhodě. Na některých obrazech pracuje dlouho a často se k obrazům zase po čase vrátil. S prací začínal ráno a většinou končíval okolo páté hodiny odpoledne. A někdy se téměř zapomínal najíst.
“Práce, inteligence a věrnost ideálům“, říkával.
“Já stále před sebou vidím to Samothrácké vítězství“, opakoval.
Novinky
Adolf Loos Apartment and Gallery darovala Národní galerii v Praze sedací soupravu arch. Josefa Hoffmanna.
Adolf Loos Apartment and Gallery zprostředkovala zápůjčku do GVU Ostrava slavného obrazu Oskara Kokoschky „Pohled na Moravskou Ostravu II“ z roku 1937.